Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech u Hlinců.
Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech byl postaven pravděpodobně jako raně gotický v polovině 13. století a je považován za jeden z nejstarších v Čechách. Archeologickým průzkumem však bylo pod základy prokázáno starší pohřebiště a také to, že na tomto místě stávala ještě starší svatyňka, na jejíchž základech byl současný kostel postaven. Některé archaizující prvky zdiva (druhotně zazděná románská hlavice, z románské patky sloupku /stejného průměru jako hlavice/ druhotně v baroku opracovaná kropenka, monolit okénka v západní stěně a kvádříky zazděné v současném zdivu) a odkryté základy románské věže bývalého kostela s typickým řádkovým románským zdivem z kvádříků toto nevylučují, lze se domnívat, že osídlení původních Dolan a vznik kostela s původním pohřebištěm sahají až do doby románské (10. – 12. století n. l.), tedy do doby vlády Přemyslovců (880 – 1306). Lesnaté území strmých břehů nad řekou bylo osídleno již v pravěku. Stopy po keltském osídlení jsou zde velmi intenzivní v lokalitách Podmokel, Zvíkovce, Hradiště a Čilé.
Kostel je orientovaný, jednolodní, tvořený čtvercovým presbytářem a obdélnou lodí s vnějšími opěrnými pilíři šikmo diagonálně postavenými do rohů. Presbytář je od lodi oddělen hrotitým vítězným obloukem. Na jižní straně presbytáře stávala sakristie a oratorium, na severní straně stával objekt, který mohl být původní sakristií nebo později i márnicí.
V roce 1874 je ve farní Chříčské kronice zmiňován havarijní stav „Dolanské zvonice“ nad středem kostela, resp. nad kůrem, která byla dřevěná, krytá šindelem. Nacházely se v ní dva velké zvony z roku 1553 a 1654, které byly odvezeny do Chříčského kostela sv. Jana Nepomuckého v roce 1878. Při opravě kostela v roce 1895 byla na západní straně střechy vystavěna nová sanktusová věžička, ve které byl umístěn pravděpodobně již jen jeden z malých zvonů ze Chříčské zámecké kaple. Ten se dnes zřejmě nachází ve zvoničce v Holovousích. Existence zděné věže byla potvrzena archeologickým průzkumem v západní stěně lodi kostela. Jednalo se o věž původního románského kostela, která byla odstraněna při jeho přestavbách buď na přelomu 13. a 14. století a nebo až při jeho celkové opravě v roce 1530.
Kostel stojí v krásném údolí řeky Mže (Berounky) zcela o samotě, uprostřed polí, v malebné poloze pod svahem, na němž se nachází několik domků. Přes řeku zde přecházela v minulosti zemská stezka. Přicházela od Zvíkovce a pod dvorem Hamouz procházela pod strání brodem přes Mži. Podle pamětníků existoval převoz v těchto místech do roku 1920. Zemská stezka pak pokračovala kolem kostela, míjela vpravo ležící bývalou tvrz pánů z Řebříka z období okolo roku 1300 a stáčela se přes brod pod bývalou panskou hájovnou k údolíčku Dolanského potoka, kudy pak směřovala dále k západu ke dvoru Ptyč, odkud pokračovala opět západním směrem a směřovala na Krašov.
Kostel byl farní až do 90. let 18. století, po zřízení lokálie na Chříči poklesl na filiální a ve dvacátém století pozbyl náboženského významu vůbec. Jako farní byl součástí různých vikariátů, nejčastěji a naposledy však kožlanského. V kostele sv. Petra a Pavla v Dolanech probíhaly bohoslužby a konaly se k němu za tímto účelem poutě, nejvýznamnější byly 29. 6. na sv. Petra a Pavla a 18. 8. na sv. Jáchyma.
Ve starém popisu diecéze Pražské je zmiňován jako kostel farní mezi r. 1344 - 1350. Pány tohoto kostela jsou zmiňováni roku 1358 Habart z Dolan a Markwart z Řebříku. Za husitských válek zdejší kraj postihla četná tažení vojsk a kostel byl tedy zřejmě opuštěn. Přestála-li fara Dolanská dobu husitskou, jistě vzala za své ve válkách švédských, jimiž byla krajina silně postižena. Hřbitov okolo kostela byl zasypán, kostel sám z části pobourán. Na počátku 15. století Dolany získali páni z Kolovrat na Krakovci. Kryštof z Kolovrat nechal sešlý kostelík, z něhož zbyly obvodové zdi, které drží dodnes, opravit a roku 1553 do něj dal pořídit zvon, tedy v době renesanční. Za třicetileté války opět kostel zchátral a tentokrát jej nechal opravit další pán panství, Vojtěch Hynek Týřovský a v roce 1684 daroval druhý zvon, tentokrát barokní. V době, kdy panství chříčské náleželo Lažanským, se dostalo kostelíku opět pozornosti, dalšího vybavení a oprav. Tehdy plnil funkci farního kostela pro vesnice Ptyč, Hlince, Studená, Holovousy a Chříč, neboť vlastní Chříčský kostel byl zámeckou kaplí a funkci lokálie získal až v roce 1785. Přesto se zájem o kostelík udržel až do 19. století, kdy byl ještě roku 1838 opraven. Definitivně se vývoj v neprospěch kostela zvrhl až v roce 1878, kdy byly zvony z kostela odvezeny do Chříče. V letech 1882 - 1895 byl kostel vydrancován a zpustošen. Poslední známá oprava vně i uvnitř, včetně zbudování nové věže je známá z roku 1895. Kromě dvou už zmiňovaných zvonů visel na zdi v presbytáři, odděleném od lodi hrotitým vítězným obloukem, obraz světců, jimž byl zasvěcen kostel "Sv. Petr se loučí se sv. Pavlem", který vznikl v první polovině 18.století a nesl alianční znak Čermínů a Lažanských. Boční oltáře v rozvilinových rámech segmentově zakončené, shodné kompozice představovaly sv. Jáchyma a sv. Isidora. Z doby panství Lažanských pocházely cínové svícny s obdobným aliančním znakem lažansko-čermínským. Oba oltáříky byly obnoveny roku 1838 a obrazy zřejmě tehdy opraveny. Kromě kostelních lavic a dřevěného zábradlí před oltářem, střídmé pozdně barokní kazatelny, není žádné vybavení zobrazeno. Vedle pravého oltáře visel na stěně památný kříž, na němž sv. Petr jest ukován.
Dolany jsou vedeny jako součást obce Hlince od roku 1870. Kostelík začal prudce chátrat v předválečném období a po 2. světové válce. Zchátral natolik, že se stal zříceninou. V ústředním seznamu kulturních památek je veden pod rejstříkovým číslem 39524/4-1269.
5. října 2000 schvaluje Zastupitelstvo obce Hlince na svém veřejném zasedání žádost o převod kostela s přilehlými pozemky do vlastnictví obce s cílem věnovat se obnově této významné kulturní památky.
V roce 2001 byly započaty z iniciativy obce Hlince a s pomocí grantu Nadace Open Society Fund Praha na objektu kostela záchranné práce s cílem zachovat toto kulturní dědictví našeho národa pro příští generace. Z finančních prostředků poskytnutých v grantovém řízení ve výši 40 000,- Kč byly v okolí kostela vytrhány náletové dřeviny, stromy a křoviny, byly provedeny základní terénní úpravy a provedena částečná úprava zdiva. Zároveň byl proveden průzkum stávajícího obvodového zdiva a zpracován statický posudek statikem Ing. Jindřichem Rinešem s návrhem obnovy objektu. Z prostředků nadace byla pořízena nová informační tabule ke kostelu. Vše za bezmála za 80 000,- Kč. 6. listopadu 2001 byla uzavřena směrná smlouva mezi obcí Hlince a vlastníkem okolních pozemků u kostela panem Františkem Melicharem z Hlinců, čímž vznikla přístupová cesta od Dolanského potoka ke kostelu.
16. května 2002 byl uskutečněn převod kostela sv. Petra a Pavla v Dolanech, jako zříceniny, včetně přilehlého pozemku, do vlastnictví obce Hlince.
V roce 2002 byl na zvýšené náklady spojené s opravou kostela poskytnut příspěvek ve výši 30 000,- Kč Okresním úřadem Plzeň-sever a z Programu obnovy venkova MMR ČR příspěvek ve výši 48 000,- Kč na opravu obvodového zdiva a další práce na kostele. Vlastní vklad obce v tomto roce činil 32 000,- Kč. V sobotu 22. června 2002 se konala pouť ke kostelu sv. Petra a Pavla v Dolanech. Pouť byla zahájena starostou obce Ing. Petrem Jiráskem. Po úvodním slovu o významu kostela byl vysvěcen prapor a znak obce Hlince přidělený PS PČR 25. února 2002. Vysvěcení provedl farář církve Římsko-katolické P. Jan Borysowski. Poté odkryl starosta obce se svým zástupcem Jaroslavem Helebrantem informační tabuli umístěnou na kostele a pouť pokračovala ve svém programu podáním informací o kostele. Celou poutí provázela přítomné občany hudba, zajištěno bylo též občerstvení. Pouti se zúčastnilo na 150 občanů z blízkého i vzdáleného okolí. Ve dnech 12. a 13. srpna 2002 byl kostel i s přilehlými pozemky postižen povodněmi a byla narušena statika již tak zchátralého obvodového zdiva.
V červnu a červenci 2003 byla brigádně vytěžena suť a naplaveniny z vnitřku kostela (v tomto roce se brigád účastnili také chalupáři a další příznivci tohoto objektu z různých částí ČR, kteří s místními občany odpracovali zdarma do té doby největší počet brigádnických hodin) a zároveň byl proveden částečný archeologický průzkum, při kterém byly odhaleny základy bývalé sakristie při jižní zdi presbytáře, sondou byly uvnitř presbytáře ověřeny základy objektu, jejich hloubka a založení. Nálezy prokázaly osídlení této oblasti již před postavením kostela. MK ČR z Havarijního programu poskytuje v tomto roce na obnovu kostela účelový finanční příspěvek ve výši 90 000,- Kč na statické zajištění zdiva. Zároveň byl na obnovu kostela poškozeného povodní v roce 2002 poskytnut příspěvek Plzeňským krajem ve výši 500 000,- Kč a to na zabezpečení statiky svislých konstrukcí zdiva a opěrných pilířů a na odstranění ostatních škod. Za tyto finanční prostředky bylo obvodové zdivo kostela včetně jeho opěrných pilířů staticky zajištěno a opraveno, došlo k obnovení pobořených bočních oltářů, opravena byla koruna zdiva včetně obnovené korunní římsy, došlo k obnově okenních kleneb, byl obnoven valounový okapní chodník okolo kostela a zafixovány zbytky původních omítek. Na náklady obce bylo upraveno okolí kostela, pořízen byl dřevěný stůl s lavicemi pro turisty, kteří sem přicházejí stále častěji, kostel byl uzavřen novou kovanou stylovou mříží. Všechny dosavadní události podnítily občany k úvahám, zda by nebylo možné takto zabezpečený objekt zastřešit a tím ochránit vynaložené úsilí a vložené finance lépe. V souvislosti s tímto je uvažováno o opravě objektu a jeho obnově do posledního dochovaného stavu z 30. let 20. století, což si obec vzala jako svůj další cíl. Vzhledem k silnému narušení statiky obvodového zdiva a opěrných pilířů se v tomto roce pouť ke kostelu nemohla uskutečnit.
V roce 2004 byl vypracován projektantem Ing. Jindřichem Rinešem projekt na obnovu krovu a střechy kostela, věžičky, stropu a kruchty. Za tímto účelem byl obci v roce 2004 poskytnut příspěvek z Havarijního programu MK ČR ve výši 530 000,- Kč a příspěvek Plzeňského kraje na obnovu kulturní památky ve výši 90 000,- Kč a to na obnovu krovu presbytáře a lodi kostela se záklopem (řezivo bylo ohoblováno a namořeno ochrannými přípravky) a s prkenným podbitím stropu a na položení nové střešní krytiny. Obec přispívá k výše uvedeným příspěvkům ze svého rozpočtu částkou 170.000,- Kč. Těmito pracemi byla završena důležitá etapa obnovy kostela, po jejíž realizaci je nyní kostel zabezpečen proti vlivu povětrnostních podmínek. Proces destrukce obvodového zdiva, oltářů a omítek, který byl zastaven celkovým statickým zabezpečením objektu v roce 2003, je provedením zastřešení objektu opět na dlouhou dobu znemožněn. Další archeologický průzkum odkryl základy románské věže bývalého kostela s typickým řádkovým románským zdivem z kvádříků před západní stěnou kostela, které zabíhají dovnitř kostela, kde se zřejmě nacházela i loď a případně presbytář původního kostela. Na severní straně presbytáře byly odkryty základy objektu, který mohl být původní sakristií nebo později i márnicí. V sobotu 3. července 2004 se konala u kostela pouť, spojená s prezentací kostela po opravách v minulých letech. Pouť byla zahájena starostou obce Jaroslavem Helebrantem, následovala Římskokatolická bohoslužba, kterou před kostelem vedl farář P. Pavel Vrbenský, poté opět vystoupila skupina historického šermu „Malchus“, hrála hudba a probíhaly ukázky lidových řemesel. Pouti se opět zúčastnilo na 150 občanů z blízkého i vzdáleného okolí. 16. října 2004 byla v rámci úprav kostela a jeho okolí provedena výsadba 25 kusů hrušní, kultivar Pirus communis Chantelier, a dvou jírovců – kaštanů, vše v celkové výši 30.000,- Kč, tato částka byla získána z darů a sponzorských příspěvků. Výsadba byla provedena brigádně za účasti dvaadvaceti dospělých, pěti dětí a dvou psů.
V sobotu 25. června 2005 se konala u kostela pouť, která byla opět spojená s prezentací kostela po jeho opravách v minulých letech, poté proběhla Římskokatolická bohoslužba, vedená již uvnitř zastřešeného kostela farářem P. Mgr. Markem Winiarskim, se svým programem vystoupila skupina historického šermu „Malchus“, v průběhu pouti hrála hudba a probíhaly ukázky lidových řemesel. Obci byl v tomto roce poskytnut příspěvek Plzeňského kraje na obnovu kulturní památky ve výši 100.000,- Kč a zároveň příspěvek z Havarijního programu MK ČR ve výši také 100.000,- Kč a to na obnovu věžičky s novým křížem, makovicí a zvonem. K výše uvedeným příspěvkům přispívá obec ze svého rozpočtu částkou 11.000,- Kč, dalších 34.500,- Kč činily dary na obnovu věže, makovice a zvonu. V průběhu roku také pokračoval v okolí kostela a přilehlých pozemcích archeologický univerzitní výzkum, jehož cílem je objasnit osídlení této části území, upřesnit polohy bývalé vsi nebo osady a objasnit způsob života našich předků v této lokalitě. Archeologové Západočeské univerzity v Plzni pod vedením Mgr. Libora Janíčka pracují jednak tzv. sběrnou metodou, ale i pomocí proplavování materiálu nebo vykopáváním sond. Svou prací již vystopovali v okolí kostela známky civilizace z druhého či třetího století před Kristem (doby železné). Zachytily možné pohřebiště z doby římské (2. století po Kristu) a především známky středověkého osídlení začínajícím mezi 9. a 10. stoletím a končícím mezi 15. a 16. stoletím. Keramické zlomky, jejichž koncentrace byla v některých místech až neuvěřitelně vysoká, je možné datovat od pozdní doby bronzové (10. – 8. století před Kristem) až do vrcholného středověku (15. století), novověká keramika však ve sběrech chybí. Mezi zajímavé nálezy patří například tři kusy tzv. štípané industrie (baltské pazourky) z období od pozdního paleolitu (10. tisíciletí před Kristem) do eneolitu (2. tisíciletí před Kristem), tkalcovské závaží z doby bronzové a další, potvrzující osídlení této lokality již od pradávna. Výzkum univerzitních archeologů v Dolanech navázal na předchozí výzkumy, prováděné pod vedením Mgr. Evy Kamenické z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Plzni, a probíhal za velkého zájmu místních obyvatel a chatařů z okolí. V září tohoto roku byla do střechy kostela osazena nová věžička s makovicí a křížem, nový menší zvon o průměru cca 25 cm byl však prozatím uložen mimo kostel s tím, že bude do věže slavnostně umístěn při pouti v roce 2006. Náklady na rekonstrukci věže však přesáhly odhadovanou částku (230.000,- Kč), proto byla v tomto roce vyhlášena vlastníkem objektu veřejná sbírka na zbývající část finančních prostředků, které by umožnily na novou věž osadit nový kovaný kříž, makovici, zvon a žaluzie. Protože tato sbírka splnila svůj účel, bylo možné v pátek druhého září roku 2005 osadit novou věž na svoje původní místo do střechy kostela. Věž kostela po svém dokončení tvarově respektuje poslední dochovaný stav, je osazena na západě kostela do stávající nové krovové konstrukce, celá je oplechována měděným plechem a do čtyř oken věže (původně měla jen dvě a to na východní a západní straně) byly umístěny nové dřevěné žaluzie se síty proti vletu ptactva (ty byly osazeny i do otvorů volských ok na střeše kostela). Nový kříž je vyroben jako věrná kopie kříže, jenž byl po částech nalezen v suti kostela a to včetně zakončení ramen s jetelovým tvarem, pod něj byla na hrotnici osazena nová pozlacená makovice z měděného plechu. Při pomocných a úklidových pracích opět dobrovolně pomohli občané z Dolan, Hlinců a dalších obcí. Osazením věže byla dokončena kompletní obnova střešního pláště kostela.
V soboru 24. června 2006 uspořádala obec Hlince ve spolupráci s obcí Studená pouť ke kostelu sv. Petra a Pavla v Dolanech. Pouť byla spojena s prezentací kostela po jeho opravách v minulých letech. Do nové věže kostela, osazené do krovu střechy této významné nemovité kulturní památky dne 2. září 2005, byl slavnostně po svém vysvěcení umístěn nový zvon, který byl před svým osazením pokřtěn jménem "Petr Pavel", a to na počest svých předchůdců, původních dvou velkých zvonů "sv. Petr" a "sv. Pavel". Při této příležitosti proběhla uvnitř kostela Římskokatolická bohoslužba. Se svým programem pro téměř 120 návštěvníků pouti vystoupila skupina historického šermu „Malchus“. Program byl doprovázen ukázkami lidových řemesel a jiných zajímavostí.
V roce 2007 se pouť ke kostelu sv. Petra a Pavla v Dolanech konala v sobotu 7. července a byla pořádána Obcí Hlince ve spolupráci s obcí Studená. Pouť byla opět spojena s prezentací kostela po jeho opravách v minulých letech. Po zahájení pouti proběhla vernisáž pracovní výstavy soch Bartoloměje Štěrby, sochaře z Kozojed u Kralovic. Po tomto hlavním programu pokračovala volná zábava až do odpoledních hodin. Výstava soch spojená s ukázkou jejich výroby trvala až do 31. července 2007 a navštívilo ji okolo jednoho tisíce lidí.
V roce 2008 se pouť ke kostelu sv. Petra a Pavla v Dolanech konala v sobotu 5. července, pořádána byla Obcí Hlince a byla spojená s prezentací kostela po opravách v minulých letech a při této příležitosti proběhla Římskokatolická bohoslužba. Po zahájení pouti proběhla vernisáž pracovní výstavy soch Bartoloměje Štěrby (sochaře z Kozojed u Kralovic) a jeho přátel. Po tomto hlavním programu pokračovala pro téměř 200 návštěvníků pouti volná zábava až do odpoledních hodin. Výstava soch spojená s ukázkou jejich výroby trvala až do 13. července 2008 a navštívilo ji opět okolo jednoho tisíce lidí.
V roce 2009 poskytuje PK z programu „Zachování a obnova kulturních památek Plzeňského kraje“ účelovou finanční dotaci ve výši 300.000,- Kč na zvýšené náklady spojené s obnovou oken a vchodových dveří včetně přesazení kovových mříží a na obnovu dřevěné kruchty. Obec přispívá k výše uvedenému příspěvku ze svého rozpočtu částkou 80.000,- Kč jako vlastní podíl na výše uvedené práce, které byly provedeny v období dubna až června t.r.. Výroba oken, dveří a kruchty byla provedena firmou HOLZART, s. r. o. z Kralovic, nezbytné zednické práce spojené s osazením oken, přesunutím mříží a osazením kruchty provedl p. Jan Vlček se svým synem Janem z Hlinců. Přesunutí kovaných mříží a jejich úpravu provedl kovář Václav Řenč z Holovous. S drobnými pomocnými pracemi a údržbou okolí kostela opět dobrovolně pomohli občané a obec. Těmito pracemi byla završena důležitá etapa obnovy kostela, po jejíž realizaci je nyní i interiér kostela zabezpečen proti vlivu povětrnostních podmínek.
Tento rok se v opraveném kostele dne 3. července 2009 konal „Večerní pouťový koncert“, na kterém účinkovali Marka Perglerová – housle a Jan Pumpr – kytara, koncert navštívilo téměř 150 hostů. Následující den v sobotu 4. července uspořádala Obec Hlince pouť ke kostelu sv. Petra a Pavla v Dolanech, spojenou s prezentací kostela po opravách v minulých letech, při této příležitosti proběhla Římskokatolická bohoslužba a to opět uvnitř kostela. Po zahájení pouti proběhla v kostele vernisáž výstavy děl skupiny výtvarníků NEFOSIN. Pouť i vernisáž výstavy doprovázel pěvecký sbor „Václav“ z Čisté u Rakovníka. Po tomto hlavním programu pokračovala pro téměř 150 návštěvníků kostela volná zábava až do odpoledních hodin.Výstava v kostele trvala do 18. července 2009. Dne 7. listopadu 2009 se v kostele konal "Podzimní koncert", na kterém vystoupila skupina REPELENT akustik + hosté a zazněl výběr písní z repertoáru skupiny, koncert navštívilo téměř 100 hostů.
Podaří – li se obci zajistit potřebné finanční prostředky, klade si Obec Hlince za cíl v poslední etapě záchranných prací na kostele sv. Petra a Pavla v Dolanech obnovit vnější a vnitřní omítky, provést elektrifikaci kostela a dokončit hromosvod, odsušení (valounový okapní chodník) a poslední dokončovací práce, spojené s obnovou kostela, započatou v roce 2000.
Vnější omítky by měly vycházet z fotografií kostela z let, kdy ještě nějaké omítky měl. Z fotografií je také zřejmý tvar a profilace zdobných rámečků okolo oken, jinak nejsou omítky mimo soklu nijak členěny. Provedeny budou s největší pravděpodobností jako jednovrstvé nebo dvouvrstvé, vápenné, s vrchní štukovou vrstvou hlazenou plstí, nátěr fasád bude proveden zřejmě přípravkem, vyrobeným na vápenné bázi, v barvě lomené bílé, v kombinaci se šedým soklem, který bude hrubšího provedení. Okna by měla být kryta vsazením kovových sít z vnější strany okenních otvorů, dokončen by měl být i hromosvod a odsušení kostela formou obnovy valounového okapního chodníčku po celém obvodu kostela.
U vnitřních omítek dochází ke střetu dvou protichůdných, z památkového hlediska však jistě správných, názorů. První varianta úprav vnitřního prostoru počítá s maximální vypovídací schopností dochovaných fragmentů omítek a čitelnosti jednotlivých stavebních úprav a fází. Znamená to prakticky vnitřek kostela neomítat, nebo omítnout pouze stávající dřevěný strop a několik málo vybraných, na strop navazujících partií zdiva, kde již omítky nejsou (došlo by tím k zakrytí posledních stavebních úprav koruny zdiva a okenních kleneb). Dále by musely být omítky nahozeny alespoň v částech okenních otvorů, kam byla vložena nová okna a možná ještě na jiných vybraných místech, kde docházelo v posledních letech k dozdívání objektu. Při uplatnění této alternativy by jistě zůstaly čitelné již uvedené stavební fáze a úpravy objektu, zůstaly by ale zároveň odkryty dochované, v současné době restaurátorským způsobem zafixované a ošetřené plochy dochovaných vnitřních omítek. Ty by se však mohly stát v budoucnu pro vlastníka kostela neúměrnou finanční zátěží, protože jejich následné fixace a ošetřování by znamenaly, vzhledem k tomu, že tyto práce může provádět pouze restaurátor (držitel příslušné licence), v určitých časových periodách značné zatížení rozpočtu obce. Proto se dnes jeví přijatelnější druhá varianta řešení vnitřního prostoru kostela, a tou je naopak provedení omítek v celém rozsahu vnitřních ploch stěn a stropu kostela s tím, že jednak dojde k další fixaci dochovaných omítek (ty budou zapojeny do nových ploch omítek nebo uchovány pod novou vrstvou omítky na delší dobu), dojde k částečné prezentaci formou výřezů vybraných význačných stavebních fází kostela a části historických omítek, v neposlední řadě bude možné provést nutnou elektrifikaci kostela (nasvícení vnitřních prostor kostela a rozvod několika zásuvek). Interiér kostela by byl ještě doplněn novým vyzděným nebo kamenným hlavním oltářem, který by respektoval poslední známé a z fotografií odvoditelné rozměry a vhodně by doplňoval chybějící část interiéru kostela, zejména presbytáře. Po doplnění lavic a židlí do lodi kostela se jeví nutnost obnovy dochované cihlové dlažby, nejšetrnější by bylo doplnění chybějících šestihranných dlaždic v presbytáři dlaždicemi z lodi, kde by se měly dožilé dlaždice směrem od vstupu do kostela vyjmout a po roztřídění použít na doplnění plochy presbytáře a mezi bočními oltáři (zde není dlažba tolik namáhána). Obnova dlažby cihlového formátu v lodi kostela by měla probíhat pouhou výměnou (nebo doplněním v ploše po vyjmutých šestihranných dlaždicích) za cihly z části dlažby od vstupu do kostela, tento nejvíce zatížený úsek by pak měl být doplněn novými (lépe druhotně použitými) pálenými cihlami. Tak by byl interiér kostela zařízen a zároveň připraven na jeho nové využití, které již dnes zahrnuje jak provádění církevních obřadů (bohoslužeb), tak i jiných programů (koncerty, výstavy, svatby). Při použití této varianty úprav interiéru kostela sv. Petra a Pavla v Dolanech mohou plánované akce probíhat na velmi dobré úrovni jak z hlediska technického zabezpečení (světlo, akustika a viditelnost), tak zejména z hlediska estetického. První varianta, upřednostňující vypovídací schopnost stavby, by toto neumožňovala v takovém rozsahu a kvalitě. I prezentace nálezů a druhotně použitých prvků kostela bude v omítnutém a upraveném interiéru kostela, za podmínky vhodné instalace a jejich umístění, působit lépe.
Tím by měla být vytýčená obnova a hlavně záchrana kostela sv. Petra a Pavla v Dolanech v ideálním případě prakticky dokončena a objekt by mohl být opět používán k liturgickým ale i světským účelům. Celkové předpokládané náklady na konci obnovy kostela sv. Petra a Pavla v Dolanech nepřekročí částku 4.500.000,- Kč. Všechny práce provedené při obnově kostela v minulých letech byly prováděny převážně firmami z blízkého okolí, značná část prací byla provedena občany obce Hlince, Dolany, Ptyč, Studená a dalších, brigádníci se přihlašovali také z řad chalupářů a jiných dobrovolníků. Například počet vozů, na kterých byla odvážena suť a naplaveniny z vnitřku a okolí kostela z průběhu obnovy, se blížil ke stovce.
Všem, kdo jakýmkoliv způsobem přiložili ruku k dílu při obnově kostela sv. Petra a Pavla v Dolanech patří upřímné poděkování.
Děkujeme Vám za Váš čas, který jste věnovali těmto stránkám.
